Najít kamarády
zažít dobrodružství

Linda – Rosnička: Dobrovolnictví dává člověku hlavně dobrý pocit.

3. 12. 2017 Vše

Plzeňská skautská vedoucí Linda Vlčková – Rosnička je čerstvou držitelkou zlatého certifikátu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu, který na začátku listopadu převzala z rukou prince Edwarda. Jako výzvu v oblasti dobrovolnictví si v rámci ceny zvolila skauting. A vy si můžete přečíst rozhovor, který jsme s Lindou vedli právě na toto téma.

Linda – Rosnička: Dobrovolnictví dává člověku hlavně dobrý pocit.

Plzeňská skautská vedoucí Linda Vlčková – Rosnička je čerstvou držitelkou zlatého certifikátu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu, který na začátku listopadu převzala z rukou prince Edwarda. Jako výzvu v oblasti dobrovolnictví si v rámci ceny zvolila skauting. A vy si můžete přečíst rozhovor, který jsme s Lindou vedli právě na toto téma.

– Proč jsi se rozhodla, že Tvou oblastí dobrovolnictví v ceně vévody z Edinburghu bude právě skauting? 

„Na skauta chodím už odmala a brala jsem vždy s naprostou samozřejmostí, že jakmile vyrostu, stane se ze mě vedoucí. Vidím i teď, že se většina dětí těší, až bude jednou ve vedení. Kvůli tomu, že to v oddílech funguje právě takhle hladce, jsem si ani nikdy neuvědomila, že je skauting dobrovolnictví. Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem se hlásila do programu Ceny vévody z Edinburghu, a přemýšlela jsem nad dobrovolnickou aktivitou. Někteří mí přátelé tam měli zapsaný právě skauting a já si v tu chvíli uvědomila, že skauting ta kritéria perfektně splňuje. A protože mi skauting úplně přirostl k srdci, nebylo pochyb, co si zapsat.“

– Co Ti dobrovolnictví, ať už ve skautu, nebo jinde, přináší? 

„Myslím, že dobrovolnictví obecně dává člověku hlavně dobrý pocit. Skauting mi navíc kromě vědomí, že dělám smysluplnou činnost, dává i spoustu radosti, skvělých zážitků, přátel a zkušeností. A i když je s tím někdy moc práce a organizování mám až po krk, vždycky si ráda vzpomenu na to, co jsem všechno zažila na táborech a na výpravách. A přesně to přeji zažít komukoliv jinému. Proto vím, že má smysl pokračovat.“

– Pracuješ kromě skautu ještě jinde jen za dobrý pocit, jako dobrovolnice?

„Takhle dlouhodobě, jako ve skautu, nikde jinde nepůsobím, ale když se mi naskytne příležitost k nějaké drobné pomoci, vždycky se jí ráda chopím. Několikrát jsem vybírala peníze na různé sbírky, vyráběla šperky a dekorace, které se prodaly, a zisk byl použit na dobročinné účely nebo například vyrábím přáníčka do nemocnice.“

– Myslíš, že by měla společnost i skauti samotní vnímat svou činnost (hlavně vedení družiny, oddílu, střediska, akce…) více jako dobrovolnictví? Proč?

„Určitě ano. Skauting je v očích veřejnosti brán spíš jako volnočasová aktivita. Jenže za celou organizací stojí obrovské úsilí vedoucích. Někdy mě mrzí, že i někteří rodiče našich vlčat a světlušek nás neberou jako dobrovolníky. Neuvědomují si, že tohle není naše zaměstnání a že všichni chodíme do školy nebo do práce a za vedení oddílu nedostáváme žádné peníze. Když jsem byla jako vedoucí na táborech, kde jsem byla placená, uvědomila jsem si, že do skautingu vkládáme všichni mnohem větší úsilí, než běžní táboroví vedoucí. Snažíme se, aby naše činnost měla smysl, a s přípravou aktivit si dáváme velkou práci. Většina rodičů náš ale plně podporuje a dává nám to najevo. To mě vždycky těší.“

– Myslíš, že skaut vede nějak člověka (ať už vědomě či nevědomě) k tomu, že je pro něj dobrovolnictví přirozené? Pokud ano, napadá Tě, jak konkrétně, čím to je?

„Podle mého názoru je na skautingu skvělé to, že člověka vede ke spoustě dobrým věcem. A jednou z nich je určitě služba společnosti. I heslo roverů – „sloužím“, mi to často připomíná a říkám si, že kromě vedení oddílu bychom se s ostatními rovery měli zapojovat do více dobročinných projektů. A tak to cítím nejen já, ale i jiní vedoucí od nás z oddílu, kteří také vedou děti. Už tohle mi přijde jako takový velký důkaz. Od jiných kamarádů jsem asi nikdy neslyšela větu: «Co takhle vymyslet nějakou službu společnosti? Můžeme alespoň uklidit odpadky okolo klubovny, když už nás nic jiného nenapadne.» A tady se nás sejde hned deset s takovou touhou.“  

Cena vévody z Edinbourghu je velmi prestižní a podporuje mladé lidi v osobním rozvoji a získávání dovedností uplatnitelných v budoucím životě a práci. Studenti si určí si a splní celkem 4 výzvy – ve sportu, rozvoji talentu, dobrovolnictví a dobrodružné expedici, a to ve třech úrovních, od bronzové (6 měsíců trvání) až po zlatou (18 měsíců).

Linda si jako výzvu v oblasti dobrovolnictví zvolila právě skauting, ve sportu se věnovala běhu na dlouhé tratě, rozvíjela svou hru na kytaru a na dobrodružnou expedici se vydala do Himálaje spolu s kolegou na vozíčku. Přípravě na expedici věnovala Linda a její parťáci mnoho času – absolvovali zdravotnický seminář, cvičili se v orientaci, trénovali fyzičku. A také sháněli sponzory a dělali crowdfundingovou kampaň.

Mohlo by vás zajímat

Dobrodružný rok 2017

Dobrodružný rok 2017

21. 4. 2018, Novinky Více >

Skauti v České televizi

Skauti v České televizi

13. 4. 2018, Novinky Více >

Eduard Štorch neznámý

Eduard Štorch neznámý

10. 4. 2018, Novinky Více >