Najít kamarády
zažít dobrodružství

Dobrodružné skautské výzvy – chceš je na táboře zažít také? I v pololetí se dá přihlásit do skautského oddílu!

11. 1. 2016 Vše

Přečti si o určujících zážitcích starších skautů a skautek. A chceš-li zažít něco podobného, samozřejmě přiměřeně Tvému věku, můžeš se i v lednu či únoru přihlásit do nejbližšího skautského oddílů.

Dobrodružné skautské výzvy – chceš je na táboře zažít také? I v pololetí se dá přihlásit do skautského oddílu!

Přečti si o určujících zážitcích starších skautů a skautek. A chceš-li zažít něco podobného, samozřejmě přiměřeně Tvému věku, můžeš se i v lednu či únoru přihlásit do nejbližšího skautského oddílů. Budeš tak mít jisté, že skautské dobrodružství na letním táboře čeká i na Tebe!

24 hodin na stromě, 24 hodin na lodi a noční návrat, to jsou dobrodružné skautské výzvy.

Budeš v noci vyvezen se zavázanýma očima z tábora na neznámé místo. Tvým pomocníkem bude baterka, mapa a buzola. Dokážeš se do budíčku vrátit zpátky do tábora? Dokážeš se v temné neznámé krajině zorientovat a najít správnou cestu domů? Máš na to pouze tři pokusy!

Přesně takto zní zadání jedné z výzev, které se objevily i v novém videoklipu Junáka – českého skauta. My jsme pro vás našli několik skautů a skautek, kteří byli ochotní podělit se s námi o své příběhy. I vy si tak můžete přečíst, co všechno během výzev zažili a na co nikdy nezapomenou.

Co jsou výzvy a více informací o videoklipu se dozvíte ve článku Velké výzvy a nekonečná dobrodružství i ve skautském videoklipu.

24 hodin na stromě

Sid, 15 let, středisko Parkán Polná

Už jako malý jsem rád trávil čas na stromech, byl jsem na nich jako doma. Proto jsem se rozhodl k plnění výzvy 24 hodin na stromě. Byli jsme na neznámém tábořišti a mně se tam líbil jeden smrk, na který jsem celý tábor neustále lezl. Vylézt na strom a 24 hodin z něj neslézt se tak pro mne stalo nejen výzvou, ale možností zažít něco nového.

Smrk měl větve až ve výšce 4 m takže nehrozilo, že by mě napadlo skákat dolů. Celou výzvu jsem samozřejmě dělal s jištěním. Jídlo mi bylo posíláno do koruny stromu v kotlíku. Kolem se neustále honila nějaká bouřka a smrk byl vysoký. Proto jsem byl domluvený s vedoucími, že pokud bouřka doopravdy propukne, slaním dolů, aby se mi něco nestalo.

Snažil jsem se na stromě co nejvíce pohybovat, chtěl jsem tak zahnat nudu. Jenže brzy mě to unavilo. Vlezl jsem si do sítě, kterou jsem si připevnil mezi větve a usnul jsem, jako když mě do vody hodí. Vzbudil jsem se v noci. Trochu pršelo. Nebyla ovšem bouřka, mohl jsem na stromě zůstat. Ta trocha deště mi nevadila. Bylo mi jedno, že lehce zmoknu. Vše mi klouzalo, jak byli větve mokré. Najednou jsem byl rád za jištění.

Ležet jsem nemohl, protože pak mi byla zima. Skoro celý zbytek noci, jsem byl vzhůru. K ránu přestalo pršet. Měl jsem krásný výhled na východ slunce. Pobyt na stromě a pozorování vycházejícího slunce jsem si užíval až do ranního nástupu. V tu dobu mi totiž vypršelo 24 hodin, mohl jsem slézt dolů.

Bylo to nezapomenutelných 24 hodin! Nikdy nevíte co se vám na jednom stromě může přihodit. Výzvu doporučuji rozhodně všem nadšencům výšek, adrenalinu a lezení!

24 hodin na lodi

Družina Rejnoků a Mrožů, 12-14 let, 12. dívčí oddíl Eskadra Ostrava 12.DVO

S výzvou jsme začaly v 10 hodin ráno. Přečkat den a noc na lodi zní sice jednoduše, ale vůbec to není lehké. Přes den nám bylo neuvěřitelné horko, takže jsme se s holkama koupaly a líně se v tom neuvěřitelném parnu opalovaly.  Večer, když se setmělo, byla zima a začalo pršet. Co nejrychleji jsme vytáhly plachtu, která zázračně zakryla celou pramici, na níž jsme spaly. Ráno jsme při probuzení zjistily, že nám uplavala jedna doprovodná kanoe. Dvě z nás pro ni však dopádlovaly a dovlekly zpět. Po snídani nám zbývalo už jen pár chvil, než vyprší oněch 24 hodin. Taď na to vzpomínáme s úsměvem.

Noční návrat

Majda, 14 let, rádkyně družiny Tygřice, 3. středisko Stínadla Písek

Tento rok jsem už po šesté vyrazila na skautský tábor. Jako vždy jsem tam zažila spoustu zábavy, něco nového se naučila a ještě víc jsem poznala lidi, se kterými jsem ty dva super týdny strávila. Ke všemu jsem si odtud odnesla mnoho nezapomenutelných zážitků. Mezi jeden z nich patří i noční návrat. Vůbec jsem ale nečekala, že k němu na letošním táboře dojde.

Jednou v noci, zrovna když jsem s kamarádkou poprvé spala v tee-pee, nás asi v jednu hodinu nad ránem přišla vzbudit naše vedoucí. Řekla nám, abychom si vzali pevné boty a batoh. Kromě nás takhle naši vedoucí vzbudili a vytáhli ven ze zahřátých spacáků i další čtyři kluky. Byli jsme rozděleni do dvou skupin a následně odvezeni na místo, kde jsme nikdy předtím nebyli. Za úkol jsme dostali dojít do, pro nás neznámé, vesnice Vůsí. Avšak vysadili nás bez mapy, kompasu či buzoly, pouze s jídlem, pitím a vedoucím, který nám nesměl s ničím radit.

Cesta to rozhodně nebyla lehká, několikrát jsme zabloudili a prožili pár krušných chvil. Ale s vytrvalostí, veselou myslí a vůlí to zvládnout, jsme nakonec asi po osmi hodinách dorazili do cíle. Za noc jsme ušli 25 km a byl to docela náročný „výlet“! Věřím však, že to náš kolektiv ještě více stmelilo dohromady. Navíc jsme zažili něco, co se každému nepoštěstí!

Nikdy na tento noční výsadek nezapomenu! A již nyní, kdykoliv si na něj s kamarády vzpomenu, objeví se mi úsměv na tváři.

Matouš F., 14 let, 1. oddíl Alcor, středisko Pagoda Nový Jičín

V jednu hodinu ráno nás probudil poplach. Nikdo netušil proč musíme vstávat, ani co se bude dít. Byli jsme rozděleni do 3 skupin a každému byl dán příděl jídla. Poté jsme dostali všichni do ruky šátek a měli jsme si zavázat oči. Naložili nás do auta a odvezli z tábora pryč.

Snažili jsme se vnímat pohyby auta a uhodnout kam jedem, ale bylo to marné. Po 20 minutách jízdy jsme byli vyloženi. Sundali jsme si šátky a zjistili jsme, že jsme uprostřed temného lesa a jediné, co jsme měli u sebe, byl kompas a papírek s třemi slovy: „Jděte na západ!“.

Po tmě a v hustém lese bylo těžké se zorientovat, dlouho jsme studovali na kompasu, kde přesně je západ. Po zjištění směru jsme se vydali do kopce. Poté, co jsme dorazili na vrchol náročným terénem s křovinami a houštím, jsme přemýšleli, kam máme pokračovat dál. Na západ to nešlo, bylo tam velké nepropustné křoví s trním.

Chvíli jsme se rozhlíželi a zjistili jsme, že jde vidět ven z lesa napravo od nás. Vydali jsme se tím směrem, ale světlo po několika metrech zmizelo. Zahlédli jsme ho znovu napravo a vydali se opět za ním z lesa ven. Znovu jsme se nikam nedostali! Po čtvrtém pokusu nám došlo, že světlo, které vidíme, prosvítá nad stromy, které rostou pod kopcem, na němž jsme stáli.

Unavení jsme si sedli a vytáhli svačinu. Stále jsme nevěděli, kde přesně jsme, nebo jak dlouho půjdeme. Snědli jsme proto pouze nutné množství svačiny pro doplnění energie. Ihned potom jsme začali pátrat po cestě skrz křoviska. Nakonec jsme našli malinkou mezeru, kde jsme museli prolézt po čtyrech.

Na druhé straně křovin nás uvítal nádherný výhled z vykácené strany kopce. Čistá obloha posetá hvězdami a úplněk! Na chvíli jsme se zastavili, abychom se pokochali hvězdami, tichem a krajinou, která se koupala ve stříbrné záplavě měsíčního svitu. Pomalu jsme se vydali dolů. Na úpatí kopce jsme narazili na cestu a jeden z nás si vzpomněl, že tudy šel na výpravu. Už jsme věděli, kde jsme!

Do tábora to bylo asi 15 minut cesty. Začalo svítat. Ani nám nepřipadalo, že jsme na kopci bloudili 4 hodiny. Jelikož jsme se den předtím učili pochodovat, rozhodli jsme se, že stylově vpochodujeme i do tábora. Bohužel všichni spali. Jediný otrávený vedoucí Kamil vystrčil hlavu ze stanu a nařídil nám, ať zalezeme do podsaďáku a jdeme spát.

Asi nikdy nedokážu popsat pocity, jaké jsme měli, a stavy, kterými jsme si procházeli, když jsme měli strach, nevěděli jsme, kde se nacházíme, jak dlouho půjdeme a co se vůbec stane. To si člověk musí zažít sám! Byla to ta nejlepší věc, co jsem kdy ve skautu zažil! Nic jiného to zatím nepřekonalo.

Videoklip, který v těchto dnech uvádí na svých kanálech Česká televize můžete nasdílet také svým přátelům ze skautského Facebooku (http://bit.ly/Vyzvy) nebo z YouTube http:/bit.ly/VyzvyYT).