Jak může skauting pomoci v profesní kariéře

To, co se člověk ve skautu naučí, se může odrazit v budoucí profesní činnosti. João Armando Gonçalves, inženýr a univerzitní profesor, je toho příkladem.

Je mu 51 let, pochází z Figueira da Foz (pozn. středozápad Portugalska) a už 38 let je součástí portugalské skautské organizace Corpo Nacional de Escutas (CNE). Zastával různé mezinárodní dobrovolnické pozice, což mu „rozšířilo obzory z lidského hlediska“ a v srpnu 2014 se stal prvním Portugalcem na pozici předsedy Světového skautského výboru ve Světové organizaci skautského hnutí (World Organization of the Scout Movement – WOSM) (pozn.: Tedy nejvyšším představitelem více než 40 milionů skautek a skautů na celém světě). Je ženatý, má tři děti ( Inês – 21 let, Catarina – 19 let, Miguel – 15 let) a učí na Vyšší odborné škole strojírenské v Coimbře. Je pro něj „ohromným potěšením“, když může „přijímat energii“ od studentů, a je hrdý, že se jim může „dívat do očí“ a „vidět, že nemají zábrany s ním úplně normálně mluvit“.

„To, co jsem zažil ve skautu, mi pomohlo pochopit, že žijeme v určité komunitě a je téměř naší povinností jí sloužit. Postupně jsem si vytvářel své přirozené místo v tomto světě, a také nacházel smysl toho být tu pro někoho dalšího, přispět k k něčemu společnému. Mimoto jsem rozvíjel své praktické schopnosti, a to většinou činností samotnou (pozn. skautská metoda mluví o “učení činností) . Konkrétně jsem se naučil pracovat v týmu, vypracovávat projekty, být ve vůdčí pozici, být iniciativní a snažit se věci řešit, místo toho abych čekal, co se stane“, popisuje João Armando.

Do vedoucích pozicí se začal dostávat, když mu bylo 17, 18 let. Dost ho to překvapilo, ale zároveň cítil obrovské uspokojení a snad i hrdost, že do něj vložili svoji důvěru. „Vzpomínám si, že jsem přemýšlel o té zodpovědnosti a zároveň si říkal: to zvládnu.“ V roce 2003 byl navržen na hlavního vedoucího roverského evropského setkání Roverway, které se poprvé mělo konat v Portugalsku a na kterém se mělo sejít kolem 3 000 účastníků. „Že bych se zrovna já na to měl hodit?“ přemítal. „Ale dnes je to jedna z věcí, na které jsem opravdu pyšný,“přiznává.

„Podařilo  se mi obklopit se mimořádně schopnými lidmi, kteří se opravdu snaží a mají chuť dobře pracovat.“ potvrzuje. Přečetl hodně literatury, hledal zápisy z dalších aktivit, protože „nestačí spoléhat se jen na zkušenost, musíme mít na paměti, že jsme nespolkli všechnu moudrost světa, a že je stále potřeba sbírat další znalosti. Někteří přátelé mi říkají, že jsem perfekcionista. I když všechno probíhá skvěle, myslím si, že vždycky můžeme najít něco, co se dá zlepšit,“ přiznává. Rád věci plánuje, přemýšlí o důvodech, o cílech; nerad něco dělá bezdůvodně.

Naučit se z vlastních chyb

João Armando Gonçalves tvrdí, že jen tím, že je skaut, nemusí být nutně perfektním otcem, nicméně bezpochyby se naučil respektovat mladší generaci, a také pochopil, že vychovávat znamená také dát jim určitý prostor. „Občas máme strach z toho, jak se budou děti chovat, ale chyba je důležitý výchovný/prostředek. Samozřejmě se najde pár věcí, které jsem doma nevyřešil tak dobře, jak jsem měl, ale cítím z jejich strany porozumění a opravdovou důvěru, což mi to nakonec vynahradí“, potvrzuje.

Jeho dcery s nástupem na univerzitu odešly ze skautu, ale zapojily se do dalších organizací spojených se školou. – Vždycky se odvážně a rády pouštěly do možných příležitostí. Poznat svět a otevřít si obzory je velmi důležitá součást osobního rozvoje, a možná i důležitější než takzvané „akademické úspěchy““.

 https://www.facebook.com/joaoarmando.wsc

Text: Rita Miguel

Překlad: Jitka Glosová