DENÍK: Sloupek Ivany Kučerové

Nedávno jsem se byla podívat na skautský sraz a oslavy. A jak jsem tak pozorovala malé skautíky, ale i ty větší a největší, tak mě napadlo, jaké by to s námi, Čechy, Moravany a Slezany, bylo, kdyby tohle hnutí nebylo tvrdě ukončeno. Mě skauti minuli, žila jsem v době červených šátků a skládaných sukní, a i když mě pionýr jako dítě i bavil, kdo ví, jak by se naše generace vyvíjela pod skautskou vlajkou? Pod hesly nekompromisně morálními, kdy zákonem bylo mít ve zdravém těle zdravého ducha. Pod hesly, kterým věřili, a pamětníci tvrdí, že podle nich i žili. Kdo ví, jestli se Svojsíkem za zády bychom v té těžké době dospívání ignorovali restaurační zařízení, cigárka či tehdejší módní alkoholický šlágr gin a v dospělosti často i základní pravidla morálky? Jestli místo návštěv milovaných čajů bychom se chodili proběhnout do lesíka, a jen tak pro radost si nezaurčovali kolem rostoucí květiny? Jestli by naše duše nebyly pokřivené tou tehdejší všudepřítomnou lží, strachem, pokrytectvím. Jestli by z nás opravdu vyrostli lidé charakterní, rovní, čestní, co nekradou, nelžou, nedělají druhým zle, ale aktivně pracují na tom, aby pravda a láska konečně zvítězily? V tu sobotu jsem viděla dvě old skautky, dvě dámy ve fantastické fyzické i duševní kondici a přitom ve věku požehnaném. A zdálo se mi, že opravdu něco z těch vlastností mají a přinesly si je právě z těch skautských mladých let. Pokud to tak je, pak je to bezva. Protože skaut už zase funguje, a ti, co mají zdravé tělo i ducha, už dorůstají do dospělých let. A mohou třeba ledacos změnit. Zdroj: Mělnický deník