„Když můžeš, tak musíš,“ říkával. Zemřel Jiří Stránský – spisovatel, skaut, překladatel a bojovník proti nesvobodě

Jiří Stránský – Jíra byl:

• vzor a inspirace díky životu podle skautského slibu a zákona. Jíra byl vzorem v neústupnosti, přímosti, odvaze, byl člověkem s jasně srovnanými hodnotami a pevnými postoji. Byl noblesním rytířem, který nikdy neztrácel humor a nadhled.
• spisovatel, překladatel a dramatik. Je autorem knihy Zdivočelá země, podle níž vznikl stejnojmenný televizní seriál. Napsal řadu próz, mimo jiné Povídačky pro Kláru, pohádky, které své dceři Kláře posílal z vězení. Aukce, Přelet nebo Tichá pošta. Psal také básně, scénáře k seriálům a filmům, mezi nimiž byly Tábor Černého delfína nebo nedávná Balada pro Banditu. V posledním roce pracoval intenzivně na scénáři televizního zpracování Perlorodek. Pro Český rozhlas Plus pravidelně psával fejetony a glosy.
• držitel řady ocenění. V  roce 2001 mu prezident udělil medaili Za zásluhy a za dlouholetou práci pro skautské hnutí obdržel v roce 2011 nejvyšší skautské ocenění – Řád Stříbrného vlka. Získal i medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění), Cenu Karla Čapka, titul Rytíře české kultury nebo Cenu Arnošta Lustiga. V roce 2013 obdržel Cenu Paměti národa.
• skvělý vypravěč. Hrůznost a krutost komunistického režimu byly díky jeho vyprávění představitelnější, přibližoval je i generacím, které je narozdíl od něj samého nezažily.
• pracant. Neustále psal, neustále na něčem pracoval, neúnavně vyprávěl, komentoval veřejné dění.

Jiří Stránský se narodil 12. srpna 1931 v Praze. Jeho otec, JUDr. Karel Stránský, byl významným pražským advokátem a měl šlechtické kořeny, matka Božena, rozená Malypetrová, byla dcerou prvorepulikového politika Jana Malypetra. Jiří Stránský byl prostřední ze tří bratrů. Za druhé světové války byl jeho otec zatčen gestapem a vězněn v Osvětimi, po válce, roku 1948, byl opět odsouzen na dva roky do vězení. Jiří Stránský byl v roce 1950 z politických důvodů vyloučen ze školy (těsně před maturitou, tu proto nedodělal) a musel opustit i Prahu, pracoval jako zeměměřič. Pak byl odveden na vojnu a pracoval u PTP. V lednu 1953 byl zatčen, ve vykonstruovaném procesu obviněn z velezrady a odsouzen k osmi letům vězení. Ve vězení se setkal s čelnými představiteli intelektuálního života, např. se spisovateli Zahradníčkem, Rotreklem, Knapem, Křelinou. Podmínečně propuštěn byl v roce 1960. Poté pracoval u Vodních staveb, ale mezi lety 1974 a 1976 pobýval opět ve vězení, tentokrát za údajné rozkrádání majetku. Po návratu z vězení pracoval u čerpací stanice, mimo to však také jako externista na Barrandově. Po roce 1990 se nadále věnoval psaní, v letech 1992-2006 byl předsedou českého PEN klubu. Ŕada jeho knih byla zfilmována. Jiří Stránský zemřel 29. května roku 2019 ve věku nedožitých 88 let. (Zdroj: Paměť národa)

Přečtěte si, jak se na Jíru vzpomíná:

Skautský archiv

Foto: Skautský archiv

„Odešel Jíra Stránský, skaut, kterého jiný bratr J. Lukeš nazval v knižních rozhovorech výstižně Srdcerváčem. Skautovat začal v 5. přístavu vodních skautů, v 9. oddíle, pak ho komunisté zavřeli a pak znovu. Ze svých vzpomínek na Pětku napsal krásnou dětskou knížku Perlorodky, která by se měla stát povinnou táborovou četbou dnešním skautům a skautkám. Stejně jako povídky z lágrů pro ty starší. A pro všechny dohromady Zdivočelá země, dobrodružná sága o druhé polovině našeho století. Jíra byl pamětí této země, ale jeho poselství, které nám odkázal je ukryté v radosti o níž říkal, že „můžeš-li jí udělat, musíš“. Přeš všechna protivenství, která mu osud nadělil, zůstalo jeho srdce plné odvahy a Štěstí, které rozdával druhým. Nezapomeneme.“

Příběhy bezpráví

„První politický vězeň, za kterým jsme se šli před patnácti lety poradit kvůli tehdy vznikajícímu projektu Příběhy bezpráví, byl Jiří Stránský. Nápad, že se budou vězni komunistického režimu, muklové, po celé České republice potkávat s mladými lidmi, si ho okamžitě získal. Pomohl zajistit peníze na první ročník a po všechny další nám byl oporou. Takových setkání se od té doby uskutečnily tisíce. On sám každoročně navštěvoval základní a střední školy a vyprávěl. Děti a studenty si uměl získat už první větou, často začínal „Já jsem takový fosil“. O všech svých útrapách mluvil s nadhledem, vyprávění prokládal vtipy, a přesto, nebo spíš právě proto se jeho příběh dostával náctiletým pod kůži. Jsem si jistý, že na něj nezapomenou. Stejně jako my všichni z Příběhů bezpráví, kteří jsme měli to štěstí, že jsme se s ním mohli potkávat. Jiří Stránský dnes zemřel. Jíro, budeš nám moc chybět.“ Za Příběhy bezpráví Karel Strachota 

Předseda Ceny Arnošta Lustiga Jan Pirk ve Studiu 6 ČT

„Jiří Stránský je jedním z posledních velkých bardů, kteří prožili 20. století v té nejhorší plné dávce. On opravdu měl život velice těžký. Našel v tom těžkém životě hodnoty a našel v tom těžkém životě smysl. To se mnoha lidem nelíbilo. Mnoho lidí by rádo vnímalo tu zemi idylicky, nebo alespoň milosrdněji. On věřil tomu, že má smysl říkat pravdu. A také, že má smysl dívat se kriticky na naši zemi a na naše dějiny.“

Erik Tabery, šéfredaktor Týdeníku Respekt

„Dnes jsem viděl nějaký starý záběr, kde byl Antonín Sum (někdejší tajemník Jana Masaryka a politický vězeň) a říkal si, jak bylo nejen pro moji generaci novinářů důležité, že jsme se potkávali s těmito hrdiny, kteří trávili šílené roky v komunistickém vězení. Oni vyprávěli a my jsme o tom psali. Mě to tedy formovalo zásadně. A před chvílí jsem se dozvěděl, že zemřel Jiří Stránský. Muž, který pro připomínání této tragické etapy našich dějin udělal strašně moc. Nejen, že si tím prošel, ale navíc to dokázal literárně zachytit. I za to mu patří obrovský dík. Odešel výjimečný člověk.“

Miluláš Kroupa, ředitel Paměti národa 

„Umřel jeden z posledních opravdu velkých skautů, velký srandista, šlechetný muž, mukl, Černá huba 🙂 jak mu říkali v lágru podle jeho tmavého plnovousu…Bude nám moc moc chybět. Naposledy mi volal minuly týden, že teď toho estébaka natře ve fejetonu a zničí ho srandou, protože tak to dělaj skauti! Asi už ho nedopsal, je to na nás. Říkal, že nic nesmíme brát úkorně, pro skauty je všechno výzva, dar a příležitost být lepším. Zemřel velký člověk! Laureát Ceny Paměti národa. Kamarád, skautský bratr a vůdce Jíra.“

Karel Schwarzenberg

„Včera zemřel Jiří Stránský. Člověk, kterého jsem skutečně obdivoval. Byl to hrdina, který byl za komunismu dvakrát uvězněn a prošel různými tábory tohoto režimu. Svým spoluvězňům v knize a televizní sérii Zdivočelá země napsal krásný pomník. Vždycky mi říkal, že nic z toho, co je v této knize zvěčněno si nevymyslel. Byly to skutečné události této strašné doby. Byl opravdu nadaný spisovatel, ale především člověk, který se přes své strašné zážitky z mládí nenechal zkazit a uměl odpouštět. Vím, že po celý život až do své smrti bojoval proti těm, které považoval za ohrožení svobody a práva, ale nenávist neznal.
Byl to pro mě velký hrdina, když jsem se zamyslel, co všechno zažil a dokázal, ale zároveň to byl člověk nesmírně radostný. Mnohokrát jsem měl tu čest s ním zajít na oběd či na kávu, s nikým jiným jsem nemohl tak blbnout a smát se nad hořkými stezkami našeho života a našeho světa tak, jako s Jiřím Stránským.
Jiří byl skaut v nejlepším smyslu toho slova. A skautský slib dodržoval po celý život. I to ho velice ctí. Bude strašné chybět nejen mně, ale všem lidem, kteří ho znali. Byl jeden z těch lidí, kteří zachraňovali čest našeho národa. Dejž mu Pán Bůh světlo věčné, ať odpočívá v pokoji.“

Vzpomínejte také

• díky Českému rozhlasu a Post Bellum: pořad Jak se bavili vězni komunistických kriminálů  pořad Jiří Stránský – pumpař, který se stal slavným spisovatelem
• díky dokumentu České televize Skautské desatero Jíry Stránského 
• díky nahrávkám Paměti národa
• díky Jírovým knihám, textům, seriálům a filmům.

Bratře Jíro, už teď nám chybíš. Díky za to, jaký jsi byl. S láskou a stiskem levice, Tví skauti a skautky. Navždy.