Na zkoušku americkým skautem

Američtí skauti, Boy Scouts of America, každoročně přijímají instruktory (International Camp Staff) na své skautské tábory. A čeští skauti a skautky této příležitosti vyjet do zahraničí a poznat skautování v USA bohatě využívají. I letos se pět našich skautských vedoucích vydalo pomáhat na skautské tábory do Spojených států amerických. Jeden z nich, Viktor Harnach, se s námi podělil o své zážitky:

Jednou se podívat do Ameriky byl vždycky můj sen. Když jsem se pak z několika nezávislých zdrojů dozvěděl, že se přes Junáka dá na celé prázdniny vycestovat na tábor amerických skautů, příliš jsem neváhal.

Na začátku ledna jsem si oběhal vše potřebné pro podání přihlášky a absolvoval nezbytný telefonní pohovor. Když byla přihláška odeslaná do USA, zbylo pouze čekat na verdikt. Ten přišel, oproti slibům, dost pozdě – až někdy na začátku června – ve chvíli, kdy mě opustila poslední naděje, že by mě na svůj tábor američtí skauti chtěli.

Po této zprávě od amerického koordinátora, jsem byl celkem v časové tísni a nic jsem nestíhal. Ještě večer téhož dne jsem si domluvil schůzku na americké ambasádě. V průběhu dalšího týdne jsem pak úspěšně prošel kolečkem pro přidělení víza – byť se zpožděním způsobeným výpadkem systému pro přidělování víz – jsem nakonec vízum dostal a odletěl do USA.

Tábor kam jsem byl přidělen, se jmenoval Waubeeca a byl součástí skautské rezervace Read, která se nachází v severní části státu New York.

Jak to na takovém táboře vypadá? Táboroví zaměstnanci (vedoucí/instruktoři) jsou rozděleni do několika programových oblastí. V každé z těchto oblastí si pak táborníci, kteří do tábora přijíždějí, plní připravené úkoly. Plnění úkolů probíhalo v blocích. Každý den byl však stejný rozvrh, po hodinách se bloky střídaly a táborníci docházely na určená místa, kde si plnili úkoly pod dohledem instruktorů.

Já jsem tedy pracoval v programové oblasti Scoutcraft. Pod Scoutcraftem si můžete představit to, co na schůzkách českých skautů zpravidla dělají naši kluci od svých 12 let. Učili jsme je, jak na táboření, orientaci a geocaching, vázané stavby, řezání s pilou a ohánění se sekerou. Obvykle se instruktoři jednotlivých oblastí střídali co týden. Pro mne ale byla příprava každé oblasti v anglickém jazyce dost obtížná, takže jsem se domluvil, že Orienteering, Geocaching a Wildness Survival, které jsem měl na starosti já, budu učit od začátku do konce, tedy pět týdnů.

Ve chvílích volna jsem si mohl vyzkoušet různé zajímavé aktivity jako střelbu z pušky, brokovnice nebo luku, plachtění na plachetnici, jízdu na kánoi nebo ve veslici, rozdělávání ohně několika alternativními způsoby nebo třeba skok do vody ze salta z pěti metrů.

Účastníci se zpravidla střídali po jednom týdnu. Náš tábor obsahoval několik subcampů. V každém subcampu byl ubytován jeden oddíl a každý oddíl se dělil na menší družiny. Celý táborový program byl tvořen plněním úkolů, o nichž jsem již psal výše. Mimoto si táborníci museli sami ,,vařit“. Spíš tedy ohřívat jídlo, které jim bylo přiděleno z centrálního skladu.

My, instruktoři tábora, jsme byli vždy přiděleni do určitého subcampu na oběd a večeři. Táborníci s tím počítali a radostně nás očekávali. U společných jídel jsme si se skauty a skautkami povídali téměř o všem, což přispívalo k prohloubení vzniklých přátelských vztahů.

S účastníky tábora samozřejmě přijížděli na tábor i jejich vedoucí, kteří je vedou během celého roku. Oproti českým táborům je ovšem neobvyklá přítomnost velkého množství rodičů dětí, které se tábora účastní. Ti se během celého pobytu starali o chod jednotlivých subcampů. Během dne, kdy jsme se o děti starali my instruktoři, se dospělí buď přišli podívat na naše programy, nebo se zabavili podle svého uvážení a užívali si tak volného času.

Tábor má také své tradiční rituály a zvyklosti. Při konkrétních příležitostech se zpívají rituální písně, tančí se tance, pálí se použité americké vlajky nebo se jen dělají vtipné narážky a jiné legrácky. Kolektiv vedoucích na táboře byl vcelku mladý – já ve svých 23 letech jsem byl jeden z nejstarších. I tak jsem si ale s ostatními instruktory, kteří mě hezky přijali mezi sebe, užil spoustu zábavy.

Všemu vládl pevný řád. Rozvrh se každý týden opakoval znovu. Výjimkou byl poslední týden, to do našeho kempu dorazili „CubSkauti“ – u nás, v Česku, děti ve věku vlčat, tj. 6 – 12 let. CubWeek připomínal naše skautské letní tábory mnohem více než klasický americký tábor, který probíhal týdny předtím. Po celou dobu se totiž hraje velká celotáborová hra.

A tak jsem svůj pobyt na amerických skautských letních táborech zakončil něčím, co mi připomnělo můj domov a zase jsem se těšil o trochu víc na návrat zpátky do České republiky a mezi české skauty. Každopádně jsem vděčný za tuhle zkušenost k nezaplacení a za to, že jsem mohl blíže poznat něco z mezinárodní dimenze skautingu.