Propaganda a vynucená přiznání: poslechněte si nahrávky procesů z 50. let od ČRo

Choutky komunistů ale nekončily pouze u toho, že se Junák stane členem Svazu české mládeže (SČM), což přišlo po nátlaku již na podzim roku 1945. Brzy totiž pochopili, že je buď potřeba změnit směr skautské výchovy, nebo – pokud nebudou skauti souhlasit – skauting rovnou zlikvidovat.

Vzhledem k tomu, že v roce 1948 směřoval Junák k tomu, že ze SČM zase vystoupí, a zároveň se začaly množit případy skautského protikomunistického odboje, přistoupili komunisté k první násilné akci. V únoru roku 1948 obsadili ústředí skautské organizace ozbrojenci. K uskutečnění plánovaného celostátního sněmu Junáka ve Zlíně už nikdy nedošlo, ve vedení organizace s prosadil tzv. Akční výbor složený z komunistů a začala postupná likvidace skautingu završená 1. ledna 1951 zrušením posledních oddílů. Roli skautingu měl převzít Pionýr. A skauti se stali, stejně jako mnozí jiní, “nepřáteli režimu” a “nepřáteli lidu”.

Stejně jako mnoho jiných skupin občanů tehdy skauty postihly politické procesy, které měly komunistům usnadnit šíření strachu, likvidaci občanské společnosti, omezení odporu (protože skauti se velmi rychle začali organizovat do odbojových skupin) a snazší ovládnutí celé země. Už od roku 1950 tedy začíná zatýkání a procesy s jednotlivými skauty i celými skautskými skupinami. Jejich smyslem nebylo odsoudit jednotlivce za jednotlivá provinění, v roli souzeného byl samotný skauting, v jehož srdci byla vždy pravda, svoboda a demokracie. Tedy něco, co komunistům nebylo ani trochu po chuti.

Dva skautské procesy, které se staly součástí nevídaně silné propagandy, se týkaly jak známých skautských osobností, tak aktivních mladých skautů. Hlavními obviněnými byli Karel Průcha a Pavel Křivský. O procesech se ve velké míře psalo v novinách a hovořilo v rozhlasu.

Smyslem bylo odradit ty dosud neodhalené skautské vedoucí, kteří stále pokračovali v činnosti svých oddílů, vyvolat strach, nejistotu, přesvědčit skauty, že jediná možnost, jak pracovat s mládeží, je v rámci komunistického Svazu mládeže. Obě skupiny si vyslechly obvinění z nejvážnějších činů proti republice, od špionáže po vlastizradu a plánování násilného převratu.

Pavel Křivský

Pavla Křivského sledovala Státní bezpečnost po několik let, byť totiž vstoupil do KSČ v roce 1947, straníci ho nepovažovali za oddaného a spolehlivého (vyloučen byl r. 1950). Křivský kolem sebe organizoval setkání tzv. Kruhu, která byla pod drobnohledem StB. Zatčen byl roku 1952 a jeho osobu tajné služby uměle přiřadily ke skupině klatovských skautů – převaděčů, jež neměli s Kruhem nic společného.

Klatovští skauti, kteří dobře znali šumavské pohraničí ze svých letních táborů, se zapojili do převádění lidí do západního Německa a zároveň byli v kontaktu s americkou výzvědnou službu CIA v Regensburku.

Výpovědi všech obviněných byly vynucené tvrdými výslechy a museli se je naučit zpaměti. V rámci celého procesu se pečlivě rozebírala škodlivost skautingu, před soudním řízením komunisté uspořádali tiskovou konferenci a připravili tiskovou a rozhlasovou kampaň, která skauty a skautky líčila jako protistátní živly. Procesu se povinně účastnily desítky diváků, hlavně z řad SČM a výchovných pracovníků.

Klatovští skauti odešli od soudu s tresty odnětí svobody (na 8, 13, dvakrát 18, jednou 20 a dvakrát 25 let), Pavel Křivský, prezentovaný jako „duchovní vůdce skupiny“, který je k převádění naváděl, dostal doživotí. Všem odsouzeným propadl majetek.

Poslechněte si záznam z procesu, nedávno digitalizovaný Českým rozhlasem

Karel Průcha

Pedagog, hned v roce 1945 se podílel na obnovení činnosti skautského ústředí, předseda výchovného odboru Junáka a šéfredaktor skautského časopisu ČINOVNÍK, autor řady metodických publikací. Ve snaze připravit skauting na rychlou budoucí obnovu přeložil mnoho zahraničních skautských publikací.

Rozsudek proti “jeho” skupině zněl:

„(… ) V době od roku 1949 až do svého zatčení v Praze a jinde založili, případně vstoupili do ilegální skautské organizace, mající za cíl rozvrátit jednotu ČSM, podstatné to součásti společenské soustavy našeho státu, a ve spojení s nepřátelskou emigrací, za pomocí válečného zásahu imperialistických armád, zničiti lidově demokratické státní zřízení v ČSR. (…)

Na osobu Karla Průchy navázali komunisté celkem 4 soudní procesy, ve kterých stanulo 31 obviněných, mezi nimi bylo 28 skautů. Vyneseno bylo 25 rozsudků odnětí svobody v celkové délce přes 102 let, tři lidé dostali podmínku. Patnácti odsouzeným bylo zabaveno celé jmění nebo jeho polovina, další museli zaplatit peněžitý trest.

Z dalšího rozsudku:

(…) Část naší mládeže v Sokole a Junáku byla po roce 1945 vedena a vychovávána reakčními funkcionáři načichlými kosmopolitismem a obdivem k Západu. Byla vychovávána v duchu buržoazního nacionalismu, nepřátelství k dělnické třídě a myšlence socialismu. Tato mládež byla záměrně vytrhávána ze svého prostředí, odváděna do přírody a vychovávána idealistickými názory. Tato mládež byla úmyslně odváděna od problémů vyplývajících z třídního boje. (…)

Nedlouho poté, v roce 1953, vychází publikace předsedy ČSM Aloise Poledňáka „Skauting ve službách podněcovatelů války“. Poledňák v pamfletu vykresluje skauty jako odpůrce veškerého pokroku a špicly “imperialistické buržoazie”, skautští vedoucí podle něj “zneužívali všech zájmů a sklonů dětí a mladých nezaměstnaných, sytili jejich fantazii nezdravými, nesmyslně romantickými představami o vzdálených zemích, neexistujících dobrodružstvích a o smyšleně šťastném životě těch pracujících, kteří žijí ve shodě s ‚dobrými‘ zaměstnavateli“.

Z osmi tisíc spolků, organizací a občanských sdružení působících v r. 1947 zbylo po roce 1951 v Československu kolem tří set. Skauting byl obnoven až v době Pražského jara, mezi lety 1968 a 1970. Pak si museli skauti počkat až do Sametové revoluce.  

Celkem bylo během 50. let odsouzeno asi 600 skautů a skautek, 11 bylo popraveno, 8 odsouzeno na doživotí. Tisíce dalších komunisté šikanovali a pronásledovali.

Co byly borůvkové brigády?

V rámci poválečné obnovy hospodářství byla mimo jiné ústředím Junáka v létě 1947 uspořádána „Zemská junácká brigáda Šumava“, která měla pomoci nahradit úbytek pracovních sil v šumavském pohraničí. Kromě sběru lesních plodů (díky čemuž je akce známá pod názvem „borůvková brigáda“) bylo hlavním úkolem brigádníků splavňování potoků, měření cest, opravy opuštěných domů, kácení stromů apod. Brigády se účastnilo na 1 200 skautů a skautek, kteří postavili celkem 41 táborů. Kromě pracovních hodin probíhal běžný táborový program, sportovní, vzdělávací a jiné kolektivní aktivity. Podobný koncept a průběh měla i druhá borůvková brigáda konaná v letních měsících roku 1948, jejímž vedoucím byl Pavel Křivský.

(převzato z diplomové práce Skaut s rudou knížkou)

Foto: Skautský archiv

Co byl Kruh?

Na Vysokoškolský roverský kmen navázal po únoru 1948 ilegálně tzv. Kruh, který vznikl z iniciativy Pavla Křivského po Šumavské zemské brigádě v létě 1948. Kruh soustřeďoval mladé rovery, především vysokoškoláky z celé republiky a fungoval v malých skupinkách podle duchovního a sebevzdělávacího programu připravovaného Křivským.

(převzato z diplomové práce Skaut s rudou knížkou)

Další čtení:

Ferdinand Peroutka: Komunismus skauting pronásleduje, zároveň i napodobuje

Rozhovor DVTV s Jiřím Navrátilem (odsouzený r. 1949 spolu s Dagmar Skálovou a Karlem Skálou):

Skautský institut o borůvkových brigádách 

Zdroje informací:

Skaut s rudou knížkou, diplomová práce

Jiří Zachariáš: Soudní proces s tzv. ilegálním ústředím Junáka aneb Karel Průcha a spol. (1952), Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, PRAHA 2005

Skautské století – dobrodružný příběh 100 let českého skautingu