Václav Vorlíček

Absolvoval jsem jako vlče tři tábory a jako sedmiletý skládal vlčácký slib. Byl to opravdu silný zážitek – když se u táborového ohně malý kluk s vyvalenýma očima zavazuje k něčemu velkému, na celý život, to se pak vynořuje z podvědomí často. Jako režisér musíte řídit kolektiv lidí různých profesí, kteří jsou zainteresovaní na společné věci. Řídit kolektiv se člověk učil už ve skautské družině.

Jako rádce jsem pod sebou měl skupinu šesti sedmi kluků, doslova jsme pak byli i na jedné lodi: Jela se třeba Vltava, cesta trvala týden, museli jsme být týden na jedné lodi a všechno zvládnout, nerozbít pramku v proudu na balvanech… Tím, že člověk formoval jiné, formoval vlastně i sám sebe.