Najít kamarády
zažít dobrodružství

Skaut prezidentem. Připomínáme si 10 let od odchodu Václava Havla

17. 12. 2021 Vše

Ze vzpomínek pamětníků i samotného Václava Havla vyplývá, že ne vše na skautingu ho chytlo a občas musel trochu bojovat a překonávat se. Zároveň v něm ale získal úctu k přírodě a vztah k hodnotám, na nichž skauting stojí. S těmi spojil svůj život natrvalo.

Se skautingem se Václav Havel seznámil ve svých deseti letech na internátním gymnáziu Koleje Jiřího z Poděbrad v Poděbradech. Byla to nevšední škola, kterou vymyslel a vedl lékař a skaut Ladislav Filip – Brácha a do její činnosti vtělil hodně ze skautské metodiky. Václav Havel na škole získal i svou známou, ale jím nepříliš oblíbenou přezdívku Chrobák.
Internátní kolej měla i velmi bohatou mimoškolní činnost, do které patřily také dva oddíly – jeden suchozemský a druhý vodácký. A právě ten začal na přání své maminky navštěvovat Chrobák.

Oddíl vedl Jiří Hofhans – Dlouhán, který byl zároveň vůdcem pražské vodácké Jedenadvacítky, a oddíly mnoho akcí podnikaly společně. Sjíždění řek se stalo Havlovou nejoblíbenější oddílovou kratochvílí. Miloval také skautský kroj s námořnickou čepicí a plnění odborek. Ale jinak pro něj byl oddílový život často spojený se sebezapřením.

I přes obtíže ovšem Chrobák oddíl neopustil, a to ani po roce 1950, kdy byl ze školy pro svůj původ vyloučen, a stejně tak kvůli komunistům skončil i skauting. Vrátil se do Prahy, kde přestoupil do původně 21. oddílu, nově schovaného pod hlavičkou Sokola. Zde zůstal do roku 1952, kdy o prázdninách sjel s oddílem poslední řeku. Tím se na dlouhé roky vztah Václava Havla ke skautingu uzavřel a on vyměnil svět táboráků, šlajsen a řek za jemu bližší prostředí kaváren a městského života.

Po třetí obnově Junáka v roce 1989 mu skauti přinášejí na Pražský hrad vyznamenání za Čin junácký a odnášejí si jeho přijetí čestné funkce protektora – patrona skautingu. Při té příležitosti Václav Havel řekl:

„Milá vlčata, milé světlušky, milí skauti, milí roveři, vítám vás na nádvoří Pražského hradu. Dostal jsem právě nejvyšší skautské vyznamenání, kterého si samozřejmě velice vážím. I já jsem kdysi v mládí býval skautem, ale to bylo v době, kdy ještě většina z vás nebyla na světě. Nicméně mohu říct, že skauting mi dal mnohé. Naučil mě disciplíně, vychoval mě i k solidaritě s druhými, vychoval mě k úctě k přírodě.
Skaut vychovává lidi k solidaritě, vychovává je k vzájemnému porozumění, úctě k přírodě. A já se domnívám, že všech těchto vlastností bude dnes našim národům nesmírně zapotřebí.“

Když se podíváme jen na celoživotní Chrobákovu schopnost svému strachu navzdory neustále znovu a znovu oponovat komunistickému režimu, musíme si říct, že právě tento postoj se mimo jiné formoval i při překonávání strachu při přejezdu nejedné šlajsny. Vzor je jistě jedna z poloh, kterou pro nás Václav Havel bude mít. Zároveň nám jeho dílo připomíná hodnoty, které skauting vyznává. Pravda a láska spojená s nejcennějším závazkem skautského slibu, hledání duchovní podstaty světa nenavázané na jedno konkrétní náboženství, úcta k přírodě a důraz na osobní angažovanost a občanskou společnost.

Rozhovor s Chrobákem

Na co se prezidenta Václava Havla ptali kluci a holky – skauti a skautky v říjnu roku 1990? Následující rozhovor vyšel v říjnu roku 1990 v časopise Junák. A protože jde o rozhovor skautů se skautem, tykali si – i když šlo o prezidenta.

Můžeš nám prozradit, pokud to není tajemství, jak vznikla tvoje skautská přezdívka Chrobák?
— Náhodou to vím. Když mně bylo deset let, byl jsem v internátu v Po­děbradech v primě, to znamená v prvním ročníku gymnázia. Můj o ně­co starší kamarád Miloš Forman, kte­rý byl zrovna tehdy, nemýlím-li se, v kvartě, mé jednou viděl z okna zám­ku, kde byl ten internát, jak kráčím po zámeckém nádvoří. Měl jsem černý manšestrový obleček, krátké černé kalhotky, černou manšestrovou bundičku a byl jsem velmi tlustý. Jak jsem se sunul po tom nádvoří, připomněl jsem mu nějakého brouka, chrousta nebo chrobáka v tom černém obleč­ku. On byl otcem této přezdívky a po dlouhá léta mně tak říkali.

Co jsi měl radši, oddílovou činnost bě­hem školního roku, nebo letní tábor?
— Já jsem byl u vodáků, my vodáci jsme se vždycky považovali za něco víc než pozemní skauti, a nejradši jsem měl sjíždění řek, ať už to bylo v létě nebo o Velikonocích. Vím, že jednou jsem byl nemocný, nemohl jsem se tedy účastnit sjíždění řeky a straš­ně mě to mrzelo, strašně jsem tím trpěl a bojoval jsem o to, abych i nemocen se toho mohl zúčastnit.

Dokázal bys stručně charakterizovat svoje postave­ní v oddíle, byl jsi spíš bavič oddílu, věčný smíšek, nebo reptal, či někdo úplně jiný?
— Bohužel jsem býval spíš ten po­smívaný, než ten, který se posmívá ji­ným. Vzhledem ke své trošku neši­kovnosti jsem zaznamenal nejeden sportovní neúspěch, nejedno tzv. udělání se, to znamená překlopení se s pramicí nebo s kánoí podle toho, na čem jsem jel. Míval jsem strach ze šlajsen, z jezů, a i když jsem je projížděl, všechno nicméně vždycky bylo provázeno strachem. Sklízel jsem po­směch za svůj strach a sklízel jsem posměch za svou nešikovnost.

Bál ses v noci na hlídce?
— Samozřejmě, že jsem se nijak zvlášť nebál, ale neměl jsem ty noční hlídky moc rád. Líbilo se mi mít třeba hlídku ráno, když se rozednívá, nebo večer, když byl soumrak, ale takovou tu ryze noční hlídku jsem neměl rád, poněvadž mě v naprosto nepřiroze­nou chvíli vzbudili.

Doporučujeme:

Sestaveno na základě textů Romana Šantory – Boba, vedoucího Skautského archivu. Fotografie z mládí Václava Havla poskytl z rodinného archivu a skautských kronik Ivan Havel.