Co dělají skauti a skautky pro demokracii a rozvoj občanské společnosti?

Následující inspirativní výpovědi vznikly pro speciál Světa neziskovek, vydaný při příležitosti Festivalu demokracie 2018. Do tisku se ale nevešly všechny příběhy, a to nám připadalo jako velká škoda. Proto se o ně dělíme tady. 

Tomáš Pasterný

Díky skautingu jsem získal sebevědomí a schopnost přijmout spoluzodpovědnost za dění ve společnosti. Měl jsem silný pocit, že je třeba alespoň něčím malým napomoci transformaci z totalitní společnosti. Založil jsem proto spolek Zlínská křižovatka, který se věnuje reflexi období totality, rozvoji občanské společnosti a médiím. Pořádáme debaty, výstavy, představení, koncerty a shromáždění. Naší hlavní akcí je festival Zlínské jaro, jehož 8. ročník byl ve znamení osudových osmiček. Jen debat se zúčastnilo na 800 lidí, z toho polovina středoškoláků, což považuji za obzvlášť důležité.

Magdalena Benešová

Asi nejcennější věc, kterou jsem se naučila ve skautu, je najít v sobě odvahu pustit se do věcí, které jsem nikdy nedělala a tudíž je „neumím“. Tuhle dovednost, kterou jsem ve skautu odkoukala, se skrze práci v Post Bellum snažím zprostředkovat i dětem, které neměly v životě takové štěstí a rodiče je do oddílu nedali.

Post Bellum natáčí příběhy pamětníků dvacátého století, do jejichž životů zasáhl některý z nedemokratických režimů. Tyto příběhy zpracováváme pro archiv Paměť národa, ale současně se je snažíme co nejpestřejšími způsoby dostat do veřejného prostoru, abychom na ně jako společnost nezapomínali.  Já mám na starosti vzdělávací projekt Příběhy našich sousedů. V něm učíme děti ze základek naši práci – najít a zdokumentovat příběh pamětníka, a zajímavou formou ho představit veřejnosti. Vstoupit do veřejného prostoru. Způsobit, že se na pana Novotného nebo paní Dvořákovou u nás ve městě už nezapomene. Se sebedůvěrou těch osmáků a deváťáků to udělá strašně moc. Vidět, jak za ten půlrok vyrostli, je snad ještě dojemnější, než je vidět s těmi důchodci, kterých by si dřív v autobuse ani nevšimli, společně se něčemu smát.

Tomáš Čakloš

Ve skautu jsem se naučil, že můžu měnit sebe i okolí. S oddílem jsme pořádali sbírky na charitu, pomáhali seniorům, čistili les. Viděl jsem, jak to kluky pod mým vedením měnilo. Když jsme o pár let později s kamarády usoudili, že by víc inovací zasloužilo české vzdělávání učitelů, založili jsme neziskovku Otevřeno a otevřeli o něm diskuzi. Jako její předseda dnes jednám s děkany i politiky o systémových změnách a se zbytkem týmu pomáháme začínajícím učitelům naučit se aktivizovat žáky.

Magdaléna Simonová a Lenka Greň

Lidé často vnímají svobodu jednání jen jako právo na spravedlivě rozhořčené projevy. Skauting mě naučil, že demokracie není jen svoboda říkat si, co chci, ale i závazek dělat svět kolem sebe lepší a být občansky aktivní. Součástí závazku je také otevřenost, kritické myšlení a vzájemný respekt. Prostě normální snaha hledat pravdu a lásku a být prospěšní své vlasti. V našem knihkupectví a kavárně Jednota pořádáme vzdělávací akce, čtení a koncerty. V Táboře organizujeme sousedské festivaly Korzo a Dvorky a benefice pro neziskovky. Jsou to právě aktivity jednotlivce, které odrážejí společnost a demokracii, ve které žijeme.

Ladislav Pelcl

Pamatuji si atmosféru strachu před Sametovou revolucí a asi i kvůli příběhům skautů, které komunisté věznili a trýznili, mne nijak netěšily lesy rudých vlajek při návštěvě čínského prezidenta v ČR. S kolegou jsme v naší kanceláři dali na okno vlajky Tibetu a Tchaj-wanu na protest proti porušování lidských práv v Číně, policie dorazila během pár minut a vlajky musely pod pohrůžkou dolů. Nebyli jsme jediní. Za pomoci jednoho skauta – právníka a jeho šéfa jsme zažalovali Ministerstvo vnitra pro nezákonnost zásahu a letos v květnu jsme u Nejvyššího správního soudu vyhráli. Soudkyně přitom popsala svobodu projevu jako dědictví Sametové revoluce, které je třeba opatrovat. A demokracii jako takovou jistě také.

Anna Šlechtová

Pro zachování demokracie je podle mého názoru zásadní schopnost lidí realizovat svá přání, vize, nápady a právě to skauting lidi učí. Od malých věcí, jako je stan postavený z hromady krajinek po ty velké, jako je pořádání mezinárodních akcí. Po přestěhování do Českých Budějovic mě nadchla možnost rozšířit tady Rekola – růžová sdílená kola, na kterých by se lidé snadno dostali tam, kam potřebují. Připadalo mi to jako výborná příležitost zjednodušit život ve městě sobě i ostatním. Sdílená růžová kola teď v Budějovicích používá několik tisíc uživatelů. Z původní několikačlenné party nadšenců se vytvořila silná komunita, které se aktivně podílí na vytváření veřejného prostoru a je partnerem města v otázkách čisté mobility.

Mikuláš Minář

Založil jsem a vedu hnutí Milion chvilek pro demokracii. Snažíme se aktivizovat občany ČR, aby se zajímali o politické dění, chránili základní demokratické principy a hledali, jak můžou oni sami posunout naši společnost o kus dál. Jsem vděčný, že jsem dostal šanci stát se skautem, protože právě skauting mi pomohl hlouběji objevit vznešené ideály Pravdy a Lásky, bez nichž se nedá pořádně žít. Díky skautingu jsem si uvědomil, že jsem to já, kdo nese zodpovědnost za to, jak náš svět vypadá, a že se můžu pokusit něco s tím dělat. A konečně, skauting mne naučil milovat výzvy.

Jiří Dvořák

Od roku 2013 jsem ambasadorem Rekonstrukce státu. V současné době pracujeme mimo jiné na projektu Mantinely demokracie, který má za cíl sledovat kroky vlády a poslanců, které by mohly vést k oslabování demokratických principů. Před každými parlamentními volbami také komunikujeme s kandidáty a zjišťujeme jejich postoje v otázkách základních demokratických a ústavních principů. K této dobrovolnické aktivitě mě přivedlo přesvědčení, že občanská společnost musí být nedílnou součástí i vysoké politiky. Ve skautu jsem se naučil nebýt lhostejný a být připraven v rozhodujících chvílích aktivně ovlivňovat věci veřejné. Pokud jsou zde varovná stanoviska odborníků, podle kterých některé kroky politiků ohrožují demokracii, musí dát občané důrazně a korektně najevo, že touto cestou jít nechtějí.

Pavel Trantina

Skauting mě naučil přebírat zodpovědnost za druhé. I proto jako zástupce České rady dětí a mládeže už 12 let v Evropském hospodářském a sociálním výboru v Bruselu připomínkuji politiku a legislativu EU, aby neohrožovaly, ale naopak pomáhaly neziskovému sektoru a občanské společnosti v Evropě se rozvíjet.

Magdalena Bohuslavová

V dubnu 2018 jsme spolu s třemi kamarády založili Skautský institut v Kolíně. První a zároveň hlavní myšlenkou bylo vytvoření prostoru k diskuzi a setkávání, který tu chyběl. Zkrátka jsme si přáli místo, kam by se večer dalo ,,jen tak zajít“ a zároveň si rozšířit obzory. Od září jsme navíc začali spolupracovat s Kolínským Majálesem, který se mimo hlavní festival rozhodl uspořádat několik přednáškových večerů během roku. Také rozjíždíme linku ScienceCafé – setkání laiků s vědci a odborníky v různých oborech. Jsem nadšená, že můžeme propojovat několik v mých očích naprosto skvělých konceptů! Nebýt skautem, nikdy bych se k tomu nejspíš nedostala. A i kdyby ano, chyběla by mi odvaha a umění poradit si za všech okolností, které jsem díky skautu získala. Skautský institut mě navíc osobnostně posouván pořád dál; s každým dalším emailem, každou akcí, každým setkáním se něco naučím. Je to jako taková malá hra na získávání superhrdinovských dovedností v realitě!

Jakub Mareš

Před osmi lety jsem dokončil architekturu a rozhodl se, že se chci vrátit do rodné Plzně. Lákalo mě pomáhat životu ve městě a hlavně veřejnému prostoru. O tom se říká, že určuje kvalitu života v každém městě a my Češi máme tohle zatím spíš jako okrajovou disciplínu. Založili jsme spolek k světu., pod kterým funguje řad projektů, každý z nich podporuje některou z funkcí města. Každý projekt funguje svým způsobem na principech skautské družiny a prakticky všechny týmy byly na začátku tvořené jen skauty. Aktuálně děláme např. Pechakucha night, festival Náplavka k světu, sdílené koloběžky k světu nebo galerii v podchodu.