Dětem, které válka vytrhla z každodenního života, jsme chtěli pomoci přijít na jiné myšlenky

Jak jste ve vašem středisku začali s aktivitami pro ukrajinské kluky a holky? Jaká byla vaše motivace, proč jste se do toho pustili? 

Ihned po napadení Ukrajiny Ruskem začal vedoucí našeho střediska Standa organizovat humanitární sbírky, na kterých se zajišťovaly především spacáky, karimatky, zimní oblečení a hygienické potřeby. Přemýšlel jsem, jak jinak bychom mohli pomáhat uprchlíkům, kteří se dostanou do Prahy. Po pár konzultacích s dobrovolníky, kteří s nimi pracovali, jsem si uvědomil, jak těžké to musí mít děti uprchlíků vytržené ze svého každodenního života. Ocitly se najednou nejen bez domova, školy, ale i svých zálib a kamarádů. Došlo mi, že se potřebují především odreagovat a přijít na jiné myšlenky. Smysluplnější než jednorázová akce, mi přišla pravidelná aktivita. Na každé pondělí během března a června jsem připravil koncept sportovního odpoledne v našich klubovnách, protože pondělky jsou naše klubovny volné. Nápad jsem na začátku března rozeslal na středisko a na březnové střediskové radě jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. 

Jak to pokračovalo dál? 

V první půli března jsme koncept přetvořili do konkrétního programu. Oslovili jsme Sokol Lhotka, který nám pronajímá hřiště a klubovny. Sokolové byli vstřícní, souhlasili a pomáhali s organizací i materiálně. V druhé půli března jsme začali s přípravou aktivit, materiálu a marketingu. Někteří rodiče nám přispěli na nákup pingpongových stolů, stolního fotbálku a venkovních houpaček. Vytvořili jsme letáky, webovou prezentaci a facebookovou událost. Na hromadná ubytovací zařízení pro uprchlíky Prahy 4 a 12 jsem roznesl letáky. Pozvánky jsem rozeslal na radnice Prahy 4 a Prahy 12, na vedení základních škol a na organizace věnující se uprchlíkům a požádal o sdílení a šíření pozvánky. Od některých z nich přicházely velmi pozitivní reakce a aktivní podpora. Od konce března do konce června jsme zorganizovali celkem dvanáct sportovních odpolední.

Některým sportům jsem se věnovali pokaždé, některé jsme střídali. Připravili jsme stolní tenis, stolní fotbálek, fotbal, softbal, volejbal, ringo, badminton, frisbee, pétanque, turnball. Pro menší děti jsme měli připravené chůdy, houpačky a trampolínu. Každé pondělí jsme si také připravili jednu rukodělnou aktivitu – odlitky ze sádry, výrobky z papíru, korálků…

Maminky našich členů zajišťovaly občerstvení, pekly domácí koláče, bábovky, pizzy. Sokolové zajišťovali opékání špekáčků. Poprvé přišlo jen 10 dětí a 10 rodičů, návštěvnost se ale s každým pondělkem zvyšovala a za hezkého počasí chodilo v červnu 80-100 ukrajinských dětí. Bylo příjemné vidět, že děti mají radost z pohybu, kluci vydrželi u fotbalu nebo softbalu i dvě hodiny.

Co vás během roku aktivit pro ukrajinské kluky a holky nejvíc překvapilo?

Původně jsme se obávali jazykové bariéry, ale všichni jsme si pomáhali angličtinou nebo ruštinou či rukama nohama. Překvapilo nás, že během několika týdnů se ukrajinské děti docela dobře dorozuměly v češtině a naši členové se zase rádi přiučili něco z ukrajinštiny.

Bylo zřejmé, ale i pochopitelné, že v počátcích byla většina uprchlíků velmi vystrašená a nevěděla, jak se v neznámém prostředí chovat. Abychom jim usnadnili cestování na naše hřiště, zorganizovali jsme vyzvedávání dětí v hromadných ubytovnách našimi členy. Postupně ale začali na hřiště dojíždět sami i atmosféra na hřišti byla uvolněnější.

Jaká chvíle vás nejvíce potěšila, na kterou jen tak nezapomenete?

Když jsme v červnu pořádali poslední pondělní ukrajinské skautské hřiště, připravili si pro nás rodiče s dětmi pod vedením spolku Nová Ukrajina milé překvapení. Jako poděkování nám za doprovodu houslí zazpívali ukrajinskou hymnu a pár ukrajinských národních písniček. To byla chvíle, kdy jsme si uvědomili, že to, co jsme pro ně dělali, mělo cenu.

Co jste se za ten rok naučili?

Naučili jsme se pracovat i s dětmi, které i když už jim bylo třeba 13 let, nikdy nebyly organizované v žádném kroužku, museli jsme občas překonávat jejich překvapené pohledy a neočekávané reakce.

Co se od ukrajinských kluků a holek naučily vaše děti?

Trpělivosti a pár ukrajinských slovíček.

Jaké máte v této oblasti plány do budoucna?

Po ukončení pořádání skautských pondělních hřišť jsme začali plánovat založení ukrajinského oddílu pod naším střediskem. Mysleli jsme si, že bude dobré, když budou mít vlastní oddíl s vlastní komunitou i jazykem. Od září tak vedeme pro ukrajinské kluky a dvě dívky skautský oddíl. Postupem času se ale ukázalo, že naše domněnka o nutnosti zachování jejich ukrajinské integrity byla mylná. Jelikož jsou děti již několik měsíců v českých školách a nemají potíže s komunikací, jeví se nám teď jako nejlepší najít několik míst v našich oddílech a začlenit je mezi stávající skauty a skautky.