První tábor vytvořil denní řád, který zachováváme dodnes

Před 110 lety uspořádal zakladatel českého skautingu Antonín Benjamín Svojsík první skautský tábor na našem území. S třinácti kluky vyrazil tábořit do Orlovských lesů pod hradem Lipnice. Namísto putovali pět dní pěšky a věci si vezli na vozíku, který vážil přes 300 kilogramů.

Jak nezvyklý čin na svou dobu bylo vypravit se s třinácti kluky na měsíční táboření do lesa?

Naprosto mimo jakoukoli tehdejší realitu. Tábořit v přírodě pod stanem vyzkoušelo v Čechách do té doby pár desítek dospělých, o dětech nemluvě. Bylo to podivínské, novátorské a společenský těžko přijímané. Věhlasní lékaři tehdy museli dávat dobrozdání, že spaní na zemi neškodí zdraví. O to s větší vervou se této možnosti chopili kluci toužící po dobrodružství, které vonělo dálkami z cestopisů či indiánských příběhů, které už u nás vycházely.

Z jakých materiálů dnes čerpáme informace o tom, co se dělo na prvním skautském táboře? Jde především o informace od samotného Svojsíka? Nebo máme zachycené i některé vzpomínky chlapců, kteří se tábora zúčastnili?

Základním zdrojem je Svojsíkova kniha Den v táboře junáků, jeho novinové články a osobní zápisky. Najdeme v nich kromě jídelníčku i poznámku o chlapci, který tábor předčasně opustil: „Dovedl jen zpívati posměšné náboženské písničky, ale práce se štítil.“ Zachycené jsou i pamětnické vzpomínky, které však byla zaznamenané až mnoho desítek let poté. Velmi dobrou představu nám dotvoří množství Svojsíkových fotografií. Asi nejcennější vhled poskytují deníky J. Wolkera, který se tábora na stejném místě zúčastnil sice o pár let později (v letech 1916 a 1917), ale prožívání bylo velmi podobné.

Roman Šantora

Zaznamenaly Svojsíkovo táboření nějak tehdejší noviny?

Svojsík o něm publikoval více článků. Navázal tak tematicky na svou publikační činnost z roku 1911, kdy se o skautingu začalo více psát. Jak pozitivně, tak i negativně, především ze strany některých sokolských činovníků. Zároveň se za něj hned od počátku mediálně zasazovali progresivní pedagogové, lékaři a další osobnosti tehdejší doby. Navíc Svojsíkův pokus nebyl v létě 1912 jediný. Popelka Biliánová zkusila dívčí skauting na statku, s tím, že dívky pod stan nepatří. A feriální osada v Peruci postavila v na blízké louce i několik stanů, ve kterých se účastníci střídali.

Jak na Svojsíka a jeho táborníky reagovalo při jejich cestě okolí? Dochovaly se o tom nějaké zprávy?

Podle všeho dobře i když samozřejmě udiveně. Táborníci museli využívat vesničany pro zásobování, protože koloniál nikde v blízkosti nebyl. Ale zároveň čelili i uprchlému vězni, který si chtěl v táboře vylepšit svůj lesní jídelníček. V pozdějších letech jsou zachovány vzpomínky z výprav, kdy skauti museli při průchodu vesnicemi čelit útokům místní omladiny kameny či shnilým ovocem. Proto na konci chodili ti nejsilnější.

Je něco z programu prvního skautského tábora, co by si současní vedoucí mohli s dětmi vyzkoušet na táboře i dnes?

Zásadní pro naši tradici je, že první tábor vytvořil denní řád, který zachováváme dodnes. Začínáme rozcvičkou, po obědě odpočíváme v poledním klidu a po večerce držíme hlídky. Podobně se to tedy na skautských táborech odehrává už tedy 110 let. Zkusit si něco z toho, co dělali první skauti, určitě můžeme. Skautský archiv k tomu například připravil soutěž o speciální odznak „Buď první skaut!. Její podmínky a aktivity najdete na stránce www.skautskyinstitut.cz/prvniskaut

Foto: Skautský archiv