Na první tábor vyrazili skauti před 110 lety, dnes jich pořádají přes dvanáct set

„Zakladatel skautingu Antonín Benjamin Svojsík k nám přinesl způsob trávení prázdnin, který přetrval více než sto let. S ohledem na výrazné změny společnosti je to fascinující úspěch. Vnější podoba táborů, hlavní principy, struktura programu i režim táborového dne jsou natolik osvědčené a funkční, že nebylo třeba je výrazně měnit,” uvádí skautská tisková mluvčí Barbora Trojak.  

Skautský tábor začíná na zelené louce, kde si skauti postaví tábor z podsadových stanů nebo týpí, hangáry, jídelnu, táborovou kuchyň s kamny a další táborové stavby. Do podsadových stanů, které jsou českým unikátem, jezdí skauti od roku 1913, indiánská týpí se začala prosazovat v 70. letech.
Tábory jsou i v současnosti bez elektřiny, skauti si tedy svítí petrolejkami nebo svíčkami a stále častěji se prosazují i praktické ledkové svítilny. K vaření využívají skauti oheň (táborová kamna, brutar, ohniště), k mytí vodu z potoka, pitnou vodu si nejčastěji dováží v barelech na vozíku či autem.
Táborový den má stále stejný rytmus a skládá se z her, společné práce – třeba v kuchyni nebo při přípravě dřeva na topení, rukodělných aktivit, ze sportu a pohybu obecně, poznávání přírody a získávání různých znalostí a dovedností. Kluci a holky se o sebe na táboře musí do velké míry postarat, což rozvíjí jejich samostatnost, sebedůvěru, praktické dovednosti i odpovědnost. Na mnoha úkolech i hrách ale pracují společně, díky čemuž posilují schopnost spolupráce, empatie a vzájemné pomoci. 

Foto: skautské středisko Dobráček Hostinné

První skautský tábor trval i s cestou na tábořiště téměř pět týdnů, ty současné jsou většinou dvou až třítýdenní, měsíční bývají výjimkou. I dnes některé oddíly volí putovní formu tábora, případně kombinují putovní a stálé či putovní a vodácké táboření.
Dnešní tábory poskytují oproti dřívějšku větší prostor pro hru, protože je snazší postarat se o praktické záležitosti: na nákup se například častěji jezdí autem než s batohem či vozíkem, potraviny vydrží delší dobu. Na prvních táborech také neexistovaly celotáborové etapové hry inspirované různými příběhy, které má nyní mnoho oddílů v oblibě. V legendách těchto her se často odráží různé populární knihy, filmy, seriály a další kulturní fenomény. Skladba aktivit, kterým se skauti a skautky na táborech věnují, se samozřejmě proměňuje v souvislosti se změnami světa kolem. Právě na aktuální svět má totiž skauting kluky a holky připravovat. Oddíly se tak mohou zabývat třeba finanční či mediální gramotností, duševním zdravím nebo zkoušet různé vědecké pokusy.   

Foto: skauti z Neštěmic

Skautské tábory jsou nekomerční a primárně členské, jezdí na ně tedy členové skautských oddílů, kteří se znají z celoroční skautské činnosti na schůzkách a výpravách. Tábor vnímají jako vyvrcholení činnosti a příležitost strávit s kamarády delší dobu.
Přípravy a průběh skautských táborů mají na starosti skautští dobrovolníci, vedoucí, kteří za svou práci nedostávají žádnou finanční odměnu a musí pro ni získat kvalifikaci v rámci skautského vzdělávání. Za největší odměnu ale většina z nich považuje nadšení a spokojenost kluků a holek a pocit smyslu, který skauting přináší do jejich života. 

Foto: Zuzana Havlínová

V roce 2022 Junák – český skaut pořádá:

• přes 1200 táborů
• pro více než 36 000 dětí
• celkem na tábor pojede téměř 47 000 dětí a dospělých

Jak probíhal první skautský tábor? 

Skupinka hochů z Prahy i dalších míst se sešla 13. července ráno před budovou žižkovského reálného gymnázia, kde působil Antonín Benjamin Svojsík jako učitel. Na dvoukolák naložili 300 kilogramů táborového vybavení a vyrazili na cestu na vybrané tábořiště nedaleko Humpolce, v lesích kolem Orlovské hájovny. Toto místo Svojsík dobře znal, protože zde působil jeho tchán, rytíř Stránský ze Stránky a Greifenfelsu. Svojsík tu strávil předchozí léto u překladů knihy Scouting for Boys zakladatele světového skautingu Roberta Baden-Powella.  

Foto: Skautský archiv

Chlapci každý den ušli kolem 30 km a na místo tábora v orlovských lesích dorazili pátý den. Trasa vedla přes Uhříněves, Říčany, Kostelec nad Černými lesy, Zásmuky, Suchdol, Kutnou Horu, Čáslav, Horku, Golčův Jeníkov, Habry, Světlou nad Sázavou, Dolní Město a Kejžlici. Tábor si první skauti postavili na mírném svahu, na maličké mýtince, ale většina táborových staveb byla mezi vzrostlými smrky. Hlavní dominantou byl kruhový stan, tzv. zvoňák, kde se i při nepříznivém počasí vaří na vařiči. Ke spaní sloužily ještě čtyři menší stany, všechny půjčené armádou. 

Foto: Skautský archiv

Táborový program se skládal ze sportu, práce, odpočinku, her a tréninku skautských dovedností. Velkou část času táborníkům zabralo shánění zásob, pro které chodili k sedlákům v okolí. Velkou událostí byla stavba loďky — maňáska, kterou pokřtili názvem SKAUT I. a brázdili s ní blízký rybník. Tábor podle všeho skončil po měsíci, tedy 15. srpna, a účastníci se na vlastní pěst vydali domů. 

Foto: Skautský archiv

Svojsík hodnotil tábor jako úspěšný pokus, jenž v praxi ověřil účinnost skautingu. Proto se již o rok později těchto “táborových kolonií” uskutečnilo patnáct.

Foto: Skautský archiv