Rozhovor: špičkový softballista a skaut Majkl míří do zámoří

Michal Holobrádek – Majkl studuje poslední ročník informatiky a ekonomie v Brně, kromě studia už také pracuje v bance. Skautuje v Břeclavi, kde čtyři roky vedl roverský kmen. Byl v týmech vůdcovského lesního kurzu Rovel a lesního kurzu Velká Morava.
Od listopadu 2019 vedl po tři roky Roverský odbor (RO). Ten má na starosti rozvoj výchovy roverů a rangers – dospívajících skautů a skautek.

V čem Tě posunul skauting?
Musím říct, že mi zformoval celý život, ve skautu jsem odmala. Nedokážu odhadnout, jak bych žil, kdyby mě k němu brácha Učeň nepřivedl. Dal mi schopnost pracovat v týmu a získal jsem šestiletou zkušenost s vedením lidí. Čeho si ale cením nejvíc, jsou přátelé.

Jsi jedním z držitelů skautské Medaile díků. Za co jsi ji dostal a co to je?
Medaile díků je ocenění za dlouhodobou nebo jednorázovou činnost, která přispěla k naplnění skautských  hodnot. Dostal jsem ji s ostatními za pomoc během tornáda na Moravě před rokem a půl. Tam jsem byl se Šmudlou. Tornádo zaútočilo kousek od míst, kde bydlíme, takže jsme se v prvních dnech podíleli na organizaci dobrovolnické pomoci.

Medaili jsi nedostal jen ve skautu. Úspěchy slavíš i v softballu. Jak dlouho se mu věnuješ? Jaký byl tvůj největší sportovní úspěch?
K softballu jsem se dostal ve 12 letech a stejně jako ke skautu přes staršího bráchu. Byl to kroužek na základce. Následně jsme hráli v Havlíčkově Brodě českou ligu a od roku 2015 jsem v reprezentaci. Mezi mé největší úspěchy patří to, že jsem čtyřikrát vyhrál Mistrovství České republiky v softballu. Taky jsem byl jako člen reprezentace na třech mistrovstvích světa. Poslední bylo v listopadu 2022 na Novém Zélandu, kde jsme skončili devátí na světě. Potom jsme taky vyhráli mistrovství Evropy.

Jakou máš v týmu roli?
Když jsme začínali, na postech jsme se střídali. Teď jsem nadhazovač, což mě baví nejvíc, protože jde o pozici, na které to tak trochu celé stojí.

Jak ses dostal do nejlepšího týmu v Kanadě?
Každé léto probíhá asi nejvýznamnější turnaj ve Spojených státech a v Kanadě. Tam se sjíždí na dva a půl měsíce hráči z celého světa a hrají proti sobě na různých přátelských zápasech. A pak v půlce srpna se koná Mistrovství světa týmů, podobně jako je ve fotbale Liga mistrů, kde hrají týmy z USA a Kanady a zvou si sem nejlepší hráče z celého světa. A teď jsem dostal nabídku, že tam letos můžu hrát za tým z Kanady, který v posledních 10 letech tento nejprestižnější turnaj pětkrát vyhrál.

Jak vypadá tvůj softballový trénink nebo den?
Vstávám kolem šesté, abych šel ráno do posilovny na trénink. Potom jdu do školy nebo do práce. Den pokračuje v závislosti na aktuálním ročním období, podle toho si dám další trénink či jdu s přítelkyní a psem na procházku. Nebo se zabývám školou/skautem.

Co rád děláš ve volném čase? Jak si nejlépe odpočineš?
Hodně času věnuju jak sportu a tréninku, tak skautu. Odpočinek od jedné činnosti pomáhá k té druhé. Takže když jsem si potřeboval odpočinout od softballu, věnoval jsem se skautu, a naopak.

Více o Majklových splněném snu si můžete přečíst v článku na idnes.cz:
Laso mu – jako prvnímu Evropanovi v historii – hodil kanadský Hill United Chiefs. V létě si tak v zámoří zahraje nejlepší softbalovou soutěž světa. „Je to můj splněný sen.
Na Holobrádkově postu najdeme například hvězdného Adama Folkarda, jenž dovedl Austrálii ke třem titulům mistra světa. „Jako malý jsem si lepil jeho fotky do deníčku. Byl to můj vzor a chtěl jsem být jako on. Najednou jsem s ním seděl v kabině a bavili jsme se o sportu,“ vypravuje 25letý český reprezentant

Proč ses rozhodl pracovat zrovna s rovery?
Když v našem středisku vznikl roverský kmen, jeho činnost a celkově rovering mě oslovily a nadchly, takže jsem se zúčastnil maxima roverských akcí. Druhým faktem je, že jsem vždycky pracoval radši se skauty než s vlčaty. Když byla možnost věnovat se roverům a žít rovering společně se svými vrstevníky, došlo mi, že se chci naplno věnovat právě této věkové kategorii.

Je něco konkrétního, v čem se ti podařilo posunout nebo změnit český rovering?
Když jsem do RO přišel, obecně se o roveringu moc nemluvilo. Hodně úsilí se věnovalo vlčatům, světluškám, skautům a skautkám. Rovering stál tak trochu bokem. Předpokládalo se, že roveři si všechno musí vymyslet sami a není třeba se jim věnovat. Předtím bylo pro vedoucí roverských kmenů těžké najít jakékoliv informace o tom, jak rovering dělat nebo kde se inspirovat. Tehdy spočívala činnost RO v otvírání diskuzí. To, co je pro kluky a holky v roverském věku důležité a co od nich vlastně očekáváme, se neřešilo. Za mého vedení už měl odbor příležitost se dostat k uchopitelnějším věcem – snažili jsme se pracovat na metodických materiálech, praktických tipech na program a jednotlivých částech roverského programu.

Rozhovor vyšel v časopise Roverský jmen (únor 2023) – prolistovat si ho můžete na https://casopisy.skaut.cz/.