Vyprávění o dvou hrdinech: Janu Palachovi a Dagmar Burešové

Vracíme se do počátků normalizace v posrpnové ČSSR, do rozjitřené atmosféry v tehdejší společnosti vyvolané Palachovým sebeupálením v lednu 1969. Po skandálním zlehčení Palachova sebeobětování – prohlášení poslance Viléma Nového o takzvaném studeném ohni, podává advokátka Dagmar Burešová jménem Palachovy matky žalobu na ochranu osobnosti. Pustí se tak do předem prohraného boje s jasnými důsledky pro ni i její rodinu. 

„Byly jsme bez šance. Nemohla jsem se ale na vystrašenou, dezorientovanou a pronásledovanou maminku Jana Palacha vykašlat. Stále dokola se mě ptala, jestli čin jejího syna měl smysl. Slouží ke cti mnohých soudců, že ten případ nechtěli soudit…“ 

Žaloba byla zamítnuta. Dagmar Burešová přišla o pas, byla sledována, stala se pravidelnou „návštěvnicí“ výslechů v Bartolomějské, její dcera nemohla nastoupit na gymázium… Na určité problémy již ovšem byla zvyklá. Přijetí na právnickou fakultu komplikovala skutečnost, že Dagmar Burešová na gymnáziu coby skautka nesouhlasila s jednotnou mládežnickou organizací. Spolužáci-svazáci jí však dali dobrozdání, že je sice skautka, ale má sociální cítění. Vystudovala práva a obhajovala například spisovatele Milana Kunderu, novináře Karla Kyncla, fotografa Ladislava Sitenského nebo Ivana Medka, který byl kvůli podpisu Charty 77 vyhozený ze Supraphonu. 

Po listopadu 1989 se stala ministryní spravedlnosti a také se jako první žena postavila do čela potřetí obnoveného Junáka. Starostkou Junáka byla v letech 1990-1992.

Příběh Dagmar Burešové ožívá v třídílné televizní sérii Hořící keř režisérky Agnieszky Holland.

Čtěte také:

Reflex.cz – Dagmar Burešová: Zbabělost by měla být trestná

Česko-Slovenská filmová databáze – Hořící keř